Na začátku roku 2020 nastala celospolečenská krize konzumní společnosti. Vyvolávání umělého strachu z nemocí, virů, cizinců, válek… díky nímž se lidé nechávají „dobrovolně“ zotročit skupinkou šílených psychopatů, známe už stovky ba i tisíce let. Leč tentokrát se situace vyvíjí zcela atypicky. Pokusím se co nejvýstižněji objasnit, o co tu vlastně jde. Zpočátku článku se podíváme na základy, bez kterých by nic nestálo. Pak si laicky vysvětlíme, co je to ten coronavirus. Následně si objasníme příčiny globální hysterie.

Stručný popis naší společnosti  

Naše konzumní společnost jako hlavní hodnoty staví hmotný majetek a ovládání jiných lidí. Problém je v tom, že hmotný majetek si ve smrti sebou opravdu vzít nemůžete. V průběhu umírání i smrti je vám zcela na nic i to, že jste někoho jiného ovládali. Smrt v naší společnosti tedy vyvolává ten největší strach, jelikož v okamžiku smrti se rozpadnou hlavní hodnoty našeho konzumního a ovladatelského způsobu života.

Většina lidí, kteří ovládají společnost a mluví za ni (vrcholní politici, významní novináři…), má, z výše uvedených důvodů, ze smrti až panickou hrůzu, jelikož smrtí přijdou o své hodnoty. Díky tomu tito „mocní“ nastavili pravidlo, že veřejně mluvit o smrti je daleko větší společenské faux pas (fo pa), než mluvit třeba o pornu, sexu... Většina lidí je ráda, že má nějaké „vůdce“, kteří jim říkají, co si mají myslet. Nepřemýšlení je snazší způsob života. Díky tomu většinová společnost nepřijímá smrt jako zcela přirozenou součást našeho světa. Nemluví se o ní, tudíž se vytváří iluze jako by ani neexistovala. Vždy zasáhne jen omezený okruh lidí v okolí zemřelého, ale většina si vytváří iluzi, že jich se to „netýká“.

Realitu ovšem dlouhodobě popírat nelze. Realita je sice tišší než „uřvaná“ lež, ale zato se nám do života projevuje soustavně. Lež se ve svém „křiku“ občas unaví, a právě v té době se setkáme s realitou. Člověk zvyklý na lež je pak zděšen např. tím, že smrt je něco zcela běžného a nevyhnutelného.

Co je to ten coronavirus (koronavirus)

Z obecného popisu se podíváme na „zdroj“ strachu začátku roku 2020. Viry jsou naprosto běžná součást našich životů už patrně od vzniku života na planetě Zemi. Ani coronaviry nejsou rozhodně nic nového. Smyslem všech virů je uchytit se na živém organismu, žít v něm, množit se a šířit se dál. Nechtějí organismus zabít. Pokud ho zabijí, pak zahynou i viry. Viry sice nemají mozek (nemají dokonce ani buňku, natož mozkovou), ale přesto se chovají zcela racionálně, a dokonce reagují na změny, tedy vyvíjejí se. Viry samy o sobě nepředstavují pro lidský život ohrožení, naopak jsou v mnoha ohledech užitečné. Přesto se mohou stát jedním z důvodu smrti v případě, kdy se těch důvodů sejde více (vysoký věk, rakovina, stres, obezita…). Tohle vše platí také o skupině coronavirů i o „novém“ coronaviru SARS CoV-2. On není tak úplně nový, je to známý vir, který se sám přizpůsobil změně prostředí, a tato přizpůsobená verze je relativně nová, ovšem o nic více smrtelnější o nic více nebezpečnější než její původní verze. Lidský zdravý organismus se dokáže známým virům ubránit. Proto se viry soustavně mění, aby se do organismů dostaly, a tím zase přimějí živé organismy naučit se reagovat na změny. Ani toto není nic nového, platí to již asi od počátku života.

Proč tedy ta panika a hysterie? Kde jsou příčiny?

Problém netkví v tom, co se na planetě Zemi děje už miliardy let, tedy ve virech. Příčiny se nachází v naší společnosti jako takové. Těch příčin je celá řada:

  • Dlouhodobý latentní strach ze smrti lidí, jež své životní hodnoty postavily na hromadění majetku a ovládání druhých. Teď si přijde něco neviditelného, co je menší než buňka a mohlo by jim to sebrat veškeré jejich celoživotní hodnoty. K čemu jim budou ve smrti peníze a moc? Ani jedno jim nepomůže zachovat si životní hodnoty své a svých blízkých. Jistě že smrt je samozřejmost, ale tito lidé si to do teď nepřipouštěli. V okamžiku střetu s realitou se u nich logicky projeví strach, propadnou panice a hysterii.
  • Ti, kteří chtějí někoho ovládat, vědí, že strach je emoce, přes kterou se dají ovládat jak jednotlivci, tak i celé masy lidí. Ve strachu se zmítající člověk udělá téměř cokoli, aniž by racionálně uvažoval. Třeba nosí roušku, nechodí ven, poslouchá manipulátory ve sdělovacích prostředcích, je ochoten se vzdát svých práv ve prospěch „mocných“, atd. V prostředí strachu se stali mocnými psychopaté jako Hitler, Stalin, Mao Ce-tung… Vystrašený dav jim do rukou svěřil bezmyšlenkovitě své životy. Taková je síla strachu.   
  • Byznys se též dělá naprosto skvěle v prostředí strachu a globální hypnózy davů. Za takového stavu jsou lidé i vůdcové společností ochotni zaplatit daleko více peněz než za běžného stavu.

Z výše uvedených důvodů dochází k uměle generovaných společenským krizím vydávaným za „reálné“ hrozby několikrát (2×, 3×, 4×) za 10 let. Někdy jsou to viry (prasečí chřipka, H1N1, SARS…), jindy obava z uprchlíků, pak zase z terorismu, atd… Tedy naprosto běžný společenský jev.

Vyvolávači paniky používají vždy stejné techniky. Často se uchýlí k číslům, které zdánlivě vypadají věrohodně, ale jsou cíleně zkreslená. Např. uvádějí počet mrtvých, ale už je neuvedou v kontextu s úmrtností v minulých letech stejného období na srovnatelné choroby. Už také neuvádějí počet uzdravených, aby strach nezačal opadat. Ale také třeba neuvádějí, že ten dotyčný zemřelý již umíral dlouho před příchodem viru / choroby. Jedná se o standardní manipulaci za pomoci lhaní, která je osvědčená již staletí.  

Proč je „koronavirová“ hysterie jiná než ty předešlé?

Opravdu jsme svědky změny ve společnosti, jelikož na prakticky standardní umělé vypouštění strachu společnost tentokráte reaguje zcela nezvykle. Dříve na snahu o vyvolávání strachu reagovala společnost jen lokálně. Výrazně to zasáhlo do života jen poměrně malého množství lidí světové populace, ovšem zatím nikdy celou světovou populaci. Tentokrát to zásadním způsobem ovlivnilo společnost jako celek, z čehož jsou překvapení i „vládci“ a novináři v roli „hlásných tub“. Příčin může být celá řada, včetně intenzivnějšího informačního toku směrem k obecenstvu díky internetu, potažmo sociálním sítím. Hlavní příčinou ale bude spíše změna v myšlení lidí. Rozhodně ne všech lidí, ovšem přesto se relativně velká část populace začíná „probouzet“ z globální hypnózy. Probouzející si začínají vytvářet své vlastní názory a podrobují je kritickému myšlení.

Tvrzení o probouzení na první pohled nedává smysl. Vždyť panika je větší, než byla v nedávné minulosti. Tak proč by měla být panika větší, když je více probuzených lidí? Právě proto! Na skupinu málo probuzených lidí, kterých je pořád nadpoloviční většina, působí čím dál tím větší, a hlavně silnější skupina stále více se probouzejících jedinců. Probouzející se lidé již nejsou ojedinělí exoti, ale tvoří si komunity, které již rozhodně nejsou co do počtu zanedbatelné a jež k probouzení strhávají další spáče. Každá změna vyvolává strach z nejistoty. Co bude po probuzení? Probouzející se lidé mají logicky zcela oprávněný pocit strachu. Nikoli však z řízeného strachu napasovaného třeba na nějaký vir, kterému ani nerozumí, nýbrž strachu ze změn v naší společnosti. Starou společnost znaly, ale netuší, jaká bude ta budoucí. Panice hlavně propadají i samy vládcové a jejich novinářské hlásné trouby. Tj. ti, kterým měl původně řízený strach pomáhat. Zcela oprávněně se totiž začínají děsit ztráty svého dosavadního života a podvědomě (či nevědomě), si ten zánik samy způsobují. Samotní vládcové si způsobili výrazné přibrzdění své vlastní ekonomiky, o kterou se opírala jejich moc a hromadění majetku. Něco takového bylo v minulosti nemyslitelné. Tak jako se Hitler maximálně snažil o zničení vlastní říše, tak i nyní vládcové celého světa samy ničí hodnoty, na kterých fungovali minimálně přes sto let, ale ve své podstatě mnoho tisíc tisíce let i před tím. Proč? Co je jinak? Jako vždy předtím i tentokrát zaseli umělý strach. Tak jako předtím i dnes se tváří že nás před domnělou hrozbu „ochrání“. Blahosklonně nám dávají naše vlastní peníze, abychom je i nadále vzývali a nechávali je vládnout nám. Jenže tentokráte se situace, asi v historii poprvé, vyvíjí jinak.        

Běžní lidé totiž prožívají odhalení. My zde v Česku si sice zahalujeme svou tvář (většina světa ne), ale paradoxně všichni odhaluje svou pravou podstatu. Ukazuje se kdo je kdo, jelikož se pod tlakem současných okolností odbourávají „masky“ naší povahy. Zjišťujeme tedy kdo by si přál ještě více nesvobody a otroctví, kdo je již vnitřně svobodný, kdo je závistivý udavač, kdo je ochoten zcela nezištně pomáhat slabším atd. Odhození masek povahy je první fáze probouzení a právně v ní se nyní nacházíme. Zjevně díky snadné dostupnosti informací šířených po internetu a sociálních sítích se ke každému z nás dostávají i taková sdělení, která by se před časem nedostala ani přes práh domu, a to vše navíc v neskutečné rychlosti. Změť protichůdných informací v nás vyvolává otázky a rozpohybovává naše spící kritické myšlení. Vždyť i naši vládci vydávají zcela protichůdné pokyny. Už nevíme, čemu věřit. V nastalém chaosu odhazujeme svou přetvářku, jelikož kriticky vyhodnocovat chaotické informace a současně se přetvařovat je už na naše schopnosti příliš. Navíc ani nevíme, jaká přetvářka se od nás teď vlastně žádá.

Co bude dál?

Tak tuto otázku si také často kladu a jednoznačnou odpověď na ní neznám. Zdá se, že končí svět takový, jaký jsme ho znali. Jaký bude ten nový si můžeme představovat asi stejně, jako si nenarozené dítě představuje maminku. Z dosavadního trendu to vypadá na úpadek formálních psychopatických autorit a nástup přirozených důvěryhodných autorit ve společnosti. Také patrně upadne význam škol tak, jak je doposud známe, tedy institucí, jež mají svobodné děti naučit strachu a poslušnosti. Tento trend lze dovodit z uzavírání škol, jelikož z pohledu šíření viru ani nemoci to vůbec žádný smysl nedává, právě naopak (ohrožená skupina seniorů hlídá děti, tj. potencionální bacilonosiče). Ti, co se prohlašují za „mocné“ totiž ve skutečnosti jednají ve většině případů nevědomě (což je mimochodem nepřehlédnutelné). Jejich prokazatelně nevědomé jednání nám ukazuje budoucí vývoj, respektive pravděpodobný záměr systému.

Závěr

Tímto textem jsem nikoho nechtěl vystrašit. Právě naopak uklidnit, že ke strachu není racionální důvod, že vše se vyvíjí podle určité logiky a má to logicky správný směr. Prožíváme období změny, ale také období pozastavení se, zamyšlení, přerovnání si životních hodnot a zklidnění uspěchané duše. Buďme rádi, že můžeme být svědky přerodu a užívejme si ho.